Oslovení velkého množství potencionálních zákazníků může být silné lákadlo. Někteří obchodníci občas sahají po prostředcích, které jsou již mimo zákonný rámec, jedním z nich jsou nevyžádaná obchodní sdělení.
Provozovatelé e-shopů přicházejí do styku s velkým množstvím osobních údajů, které podléhají zákonu O ochraně osobních údajů. Jedním z nich je i e-mailová adresa, kterou při vytváření objednávky musí zadat obvykle každý zákazník. Čas od času, se lze setkat s případy, kdy chce obchodník rozeslat obchodní sdělení všem zákazníkům, jejichž e-mailové adresy za dobu provozu e-shopu shromáždil. Tímto postupem by se obchodník dopustil porušení zákona O některých službách informační společnosti, který upravuje právě odesílání obchodních sdělení. Jedná se o jedno z nejčastějších pochybení, kterému se lze ale velmi jednoduše vyhnout. Obchodní sdělení lze zaslat pouze zákazníkům, kteří výslovně souhlasili s odebíráním obchodních sdělení. Celá problematika je však složitější, zajímavé informace lze nalézt na webu Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Zákon o některých službách informační společnosti
Obchodní sdělení je definováno jako “…všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby…”, obzvláště zmínka o podpoře image bývá opomíjená, protože díky tomu lze pokládat za obchodní sdělení i takové sdělení, které se nesnaží prodat produkt nebo službu. Z pohledu ÚOOÚ lze považovat za obchodní sdělní, když firma odešle přání k různým svátkům, protože se jedná o podporu značky.
Tento zákon také upravuje, jak chápat souhlas s odebíráním obchodních sdělení ze strany zákazníků a definuje nevyžádaná obchodní sdělení. Vztahuje se k elektronické komunikaci, takže například tištěné letáky nespadají pod tento zákon. Souhlas se zasíláním obchodních sdělení musí být “svobodný, zřejmý a vědomý projev vůle, který učiní adresát vůči odesílateli, aby mu umožnil využívat podrobnosti jeho elektronického kontaktu k rozesílání obchodních sdělení.” Pokud bychom tento výklad aplikovali na častý trik, kdy je políčko pro souhlas s odebíráním obchodních sdělení předvyplněné, mohl by se tento postup dostat do konfliktu se zmíněným výkladem, protože se nemusí jednat vědomý souhlas. Navíc tato praktika není vhodná ani z hlediska získání nových zákazníků, protože pokud se vědomě nepřihlásí k odebírání obchodních sdělení, budou je tato sdělení spíše obtěžovat.
S tím souvisí i další zásadní a často nedodržovaná povinnost, a to umožnit zákazníkovi jednoduše a rychle si odhlásit odběr obchodních sdělení. “Další podmínkou je povinnost ukončit zasílání takových obchodních sdělení v okamžiku, kdy je ze strany zákazníka vysloven nesouhlas. Tento nesouhlas musí mít zákazník možnost učinit jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet odesílatele.” Ideální je možnost odhlásit odběr přímo v e-mailu nebo v rámci jiné elektronické komunikace.
Co je trestáno
Podle zákona O některých službách informační společnosti jsou pokládány následující činnosti za správní delikty:
- používání elektronických prostředků k šíření nevyžádaných obchodních sdělení
- neposkytnutí adresátovi možnost jasně, zřetelně, jednoduchým způsobem a zdarma odmítnout souhlas s odesíláním obchodních sdělení
- šíření obchodních sdělení bez prokazatelného souhlasu adresáta
- neoznačení zprávy jako obchodní sdělení
- skrývání, utajování identity nebo uvedení neplatné adresy odesílatele obchodních sdělení
Jedná se pouze o několik vybraných deliktů. Celé znění zákona lze nalézt na stránkách ÚOOÚ.
Zajímavé případy
Například žádost o souhlas o zasílání obchodních sdělení zaslaná elektronickou formou je z pohledu ÚOOÚ sama o sobě obchodním sdělením, protože se podílí na budování image firmy. Naopak zahrnutí třetích stran do obchodních sdělení se zdá být tolerovatelné. Souhlas by však měl obsahovat zmínku o tom, že obchodní sdělení může obsahovat i nabídky třetích stran. Souhlas adresáta obchodních sdělení nelze přenechat třetí straně, ale nabídka třetí strany může být podle ÚOOÚ součástí obchodního sdělení. To teoreticky otevírá prostor pro spolupráci různých e-shopů.
Na závěr je třeba říci, že každý krok v této oblasti by měl obchodník vždy konzultovat s právníkem.